Máme obrovské možnosti, ale…

16. 06. 2014, Zdeněk Jirků - časopis Můžeš

Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

■ Pohled na rehabilitaci se musí změnit.

■ Čas je nejdůležitější.

■ Měla by vzniknout síť včasných a regionálních rehabilitačních lůžkových

zařízení.

Co vlastně dnes je a co není rehabilitace?

Víte, odpověď je třeba hledat v určité národní tradici. U nás rehabilitace vlastně vznikla v lázních. A toto chápání do značné míry trvá dodnes, takže obecně tím myslíváme fyzioterapii, fyzikální léčbu a další postupy. Ale třeba v Anglii vznikla tato disciplína z hygieny a epidemiologie; oni chtěli vědět, kolik mají lidí s disabilitou. Používám tento název proto, že lépe vystihuje problém – u slova postižení nevíme přesně, zda je člověk nemocný nebo zdravý, kdežto disabilita je složení ze dvou slov: able = schopný a předpony dis = různě, takže jde o „postižení od minima do maxima,“ tedy různé.

Jedná se o fyzické, psychické, intelektuální, smyslové, ale i sociální funkce člověka. Rehabilitace = „hability“ jsou schopnosti a „re“ je návrat. Takže se snažíme o původní funkční stav před úrazem, nemocí anebo – v případě postižených od narození – nové získání alespoň některých schopností důležitých pro současný i budoucí život, a proto se u dětí používá termín habilitace. A co rehabilitace není? Jednoduše řečeno odstraňování příznaků různých obtíží a bolístek bez omezení funkce člověka. To jsou např. různá cvičení a protahování, když bolí od dlouhého sezení záda. Tím nepodceňuji pohyb a veškeré zdravé aktivity, ale o rehabilitaci nejde, jen o její část, a to je fyzioterapie.

Jenomže ve společnosti se nám to nějak popletlo. A vámi zmíněná tradice jako by hlásala, že náš zdravotnický systém musí zajistit i ten obyčejný tělocvik…

Náš zdravotnický systém – přes všechny obtíže – umí a dělá mnohem víc! Máme např. 44 iktových center, tedy míst, kde je připravena velmi dobrá zdravotní péče a včasná rehabilitace pro pacienty s mozkovou příhodou. Umíme nejen zachránit život, ale v mnoha případech navrátit plně, nebo alespoň část dřívějších schopností. To je obrovská změna proti dřívějšku. Vlastně všechny klinické obory potřebují dnes účinnou rehabilitaci pacienta, ovšem musí pro to být skutečně profesionální podmínky. To platí pro onkologické pacienty, závažná onemocnění ledvin, stavy po úrazech atd. Např. v Německu je zákon, který jasně říká, že předpokladem pro různé dávky občanům s disabilitou je absolvování rehabilitace.

Ukazuje se totiž, že alespoň částečný návrat schopností naráží jen na jednu bariéru – čas. Když jsem mluvila o mozkových příhodách, první fáze léčení zachraňuje život na pracovišti se zařízením za desítky milionů, další fáze se ale příliš často odehrává v léčebně dlouhodobě nemocných, kde člověk leží, kouká do zdi a jeho mozek velmi rychle ztrácí šanci k obnově svých schopností.

Tedy musíme umět včas využít plasticitu mozku a pracovat s ním. Včas a tak dlouho, dokud se pacient zlepšuje. Například těžká poranění mozku jsou nejčastější příčinou nejen úmrtí, ale i trvalé invalidity mladých mužů. Rehabilitace může trvat i dva roky. Ale výsledky jsou pozoruhodné!

Dá se vůbec zlepšení takového stavu změřit?

Jistě. Ale musí se používat jednotná metodika. O to se nyní snažíme. Vhodným zázemím pro včasnou a účinnou rehabilitaci jsou velké nemocnice. Potřebujete spoustu klinických odborníků. A zhruba po třech měsících nemohou přejít do léčebny dlouhodobě nemocných, ale musíme pokračovat v menším, odborně připraveném zařízení, a to jsou regionální lůžková rehabilitační zařízení, která v České republice vznikají.

Takové regionální rehabilitační pracoviště pak umí dokončit dobrou práci nemocnice a výsledky jsou nakonec velmi přesně měřitelné, ale hlavně viditelné pro samotného pacienta a jeho okolí, které také může účinně spolupracovat.

Počítáte do tohoto okolí také např. úřad práce, sociální odbory a další, které se musí postarat, až se člověk po rehabilitaci vrátí domů?

Bez této spolupráce můžeme výsledky rehabilitace i ztratit. Musí se upravit byt, naučit využívání nejrůznějších pomůcek, individuálně indikovat dlouhodobé sociální dávky a podpory, zvážit případné vhodné pracovní uplatnění atd. A tady není zdaleka všechno vyřešeno – člověk potřebuje další, často dlouhodobou ambulantní rehabilitaci, ale jak a za co se tam dopraví?

Už od roku 1999 se připravuje zákon o rehabilitaci, který by měl do naší praxe plně promítnout příslušnou úmluvu OSN o právech lidí s disabilitou, která je součástí i našeho právního řádu. Tedy když končí naše práce, měli bychom právě my, kteří jsme s pacientem prožili celé měsíce, posoudit, jaké skutečné sociální služby, jakou materiální i další podporu, jaké změny v bydlení a práci bude potřebovat.

Žádná sociální pracovnice nemůže, při veškeré úctě, objektivně posoudit potřeby jedince pro sociální, pedagogickou i pracovní rehabilitaci, toto je možné posoudit jen v interprofesním rehabilitačním týmu (lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, klinický psycholog, klinický logoped, speciální pedagog, sociální pracovnice, event. logoped, nutriční terapeut a další). Sociální pracovník má jediný nástroj, a to je komunikace s člověkem s disabilitou, nemůže ho vyšetřit a vyzkoušet pomůcky, posoudit jeho schopnosti v aktivitách denního života apod.

Mluvíte o mnoha odborných i materiálních předpokladech. A naše zdravotnictví a celý systém stále naříkají nad nedostatkem peněz. Obhájíte si takové změny?

Docela dobře. Příspěvek na péči pobírají skoro všichni senioři nad osmdesát let. Udělali jsme průzkum na pražských Vinohradech u více než dvou set takových příjemců. Zjištění jsou jednoznačná – odstraňte v jejich bytech prahy, dejte jim chodítka a další pomůcky a služby a obejdou se bez institucionální péče.

V Německu mají dobré propočty ještě z dob marky. Pět let dobré komplexní rehabilitace zajistilo z jedné marky promyšlených investic do rehabilitace patnáct marek úspor. Už proto, že je třeba mnohem méně velkých ústavů s dlouhodobou péčí. A my jsme právě v počtu lůžek na obyvatele v léčebnách, ústavech a dalších zařízeních na prvním místě v Evropě. U nás máme ve zdravotnictví velký nedostatek ergoterapeutů, kteří provádějí funkční diagnostiku a trénink aktivit denního života s indikací pomůcek a evaluaci bytu a návrh bezbariérových změn, aby se člověk ze zdravotního systému mohl dostat domů a nežít v rezidenčních zařízeních zdravotnického nebo sociálního typu.

Je to už docela obehraná písnička – peníze na zdravotnictví jsou úplně jiné než peníze na sociální systém a jedny neumějí nahradit druhé, tyto systémy nejsou u nás propojené. Ale člověk je jen jeden a měl by být v centru pozornosti obou systémů, které se musí vzájemně doplňovat.

Řekla byste dokonce, že dobrá kvalifikovaná rehabilitace je – promiňte to slovo – zisková?

Samozřejmě. Moderní medicína umí léčit i dříve beznadějné diagnózy. Ovšem mezi vyléčením a návratem do co nejlepšího osobního a pracovního života je obrovský prostor pro kvalifikovanou rehabilitaci, kterou nenahradíte.

Třeba u těžkých případů potřebujete na jednoho pacienta denně jednoho až dva fyzioterapeuty v tandemu s ergoterapeutem, protože tato vysoce odborná rehabilitace je fyzicky náročná pro personál, ale pracuje s cílem obnovy funkcí pacienta nebo zmírnění následku onemocnění či úrazu. Vyhnete se tak budoucím měsícům a rokům bezmocného člověka v léčebně dlouhodobě nemocných.

Do rezidenčního zařízení by se měl dostat jen pacient/klient, který není schopen ani s využitím pomůcek a sociálních služeb žít doma. Nakonec zcela jistě veřejné prostředky ušetříte. A ještě k začátku našeho rozhovoru – lázně jsou jistě příjemné a obyvatelé naší země je mají rádi. Nic proti tomu. Jenomže opravdová rehabilitace se ve vířivce, v bahně a na promenádním koncertu opravdu dělat nedá. Ale stále u nás jsou lázně, které provádějí rehabilitaci, ne jen wellness. 

info

Kdo je doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

Přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze. Členka mnoha mezinárodních odborných společností. Přednáší na prestižních světových fórech a působí i jako oponent mezinárodních vědeckých studií. Aktivně pomáhá i neziskovým organizacím v ČR.

„Umíme nejen zachránit život, ale v mnoha případech navrátit plně, nebo alespoň část dřívějších schopností. To je obrovská změna proti dřívějšku.“

„U nás rehabilitace vlastně vznikla v lázních. A toto chápání do značné míry trvá dodnes, takže obecně tím myslíváme fyzioterapii, fyzikální léčbu a další postupy.“

Kontaktujte nás

!FIRMA
Ulice Nejedlého 123
Město nad Labem 595 03

E-mail: !EMAIL
Tel.: !TELEFON


Zvětšit mapu